Otázka, která ještě nechává prostor
Některá otázka hledá odpověď, jiná si ji nese už v sobě. Rozdíl poznáme třeba mezi „Co vám na tomto návrhu vadí?“ a „Proč odmítáte rozumné řešení?“ Druhá věta předem přiděluje role: jeden člověk je rozumný, druhý odmítavý.
Otevřenost přitom neznamená neurčitost. Můžeme se ptát konkrétně na náklad, zkušenost nebo překážku, aniž bychom člověku předepsali motiv. Dobrá otázka vymezuje předmět rozhovoru a ponechává možnost, že uslyšíme něco, s čím jsme nepočítali.
Odpověď není povinnost
V komunitní práci i ve vzdělávání je důležité respektovat, že někdo nechce sdílet osobní zkušenost. Pozvání k rozhovoru není nárok na příběh druhého. Někdy lze otázku převést do obecné nebo modelové situace, aby účast nevyžadovala soukromé odhalení.
Zkusme přepsat jedinou otázku, kterou běžně používáme. Odstraňme z ní hodnocení osoby a doplňme, k čemu odpověď potřebujeme. „Co by vám umožnilo zapojit se do této části práce?“ je konkrétnější než obecná výzva k větší aktivitě. Zároveň neslibuje, že všechny překážky dokážeme odstranit.
Takové přeformulování není komunikační trik, který zaručí souhlas. Je to způsob, jak méně předpokládat a přesněji poslouchat. Hodnota rozhovoru může spočívat i v tom, že lépe pochopíme důvod nesouhlasu.